Vivienne natáhla ruku a prohrábla si vlasy. Rozhodila rukama a řekla: „Celio, opravdu se přede mnou musíš takhle hlídat? Myslíš si v koutku duše, že jsem takový člověk?“

„Ano,“ odpověděla Celia lhostejně.

„Do prdele!“ zanadávala si Vivienne nezvykle.

Celia se na ni podívala s něčím, co se podobalo úsměvu. „Tenkrát jsi mi dokonce chtěla ukrást Juliana.“

„Tehdy jsem o tobě nevěděla a ničeho jsem