Celia se na Helenu podívala a chladně řekla: "Chci jet domů."

"Celio..." Helena stála u okénka se slzami v očích. Natáhla ruku a zachytila se okraje okna, "Celio, nebuď tak krutá."

"Túúú..."

Zezadu se ozvalo zatroubení auta, které Celii popohánělo, aby rychle jela dál.

Celia se na Helenu podívala zcela bez výrazu: "Běž brzy domů a postarej se o Portiin pohřeb. Už za mnou nechoď. Bez ohledu na to,