Celie jen cukla koutkem úst a bezvýrazně na Juliana zírala. Nevěděla, co na to říct.

Julian se jí klidně zeptal: „Nejsi ospalá?“

Jeho tón zněl tak přirozeně, jako by spolu žili odjakživa a nebyl mezi nimi jediný problém.

Celie také věděla, že nemá smysl mu cokoli říkat.

Taková už byla Julianova povaha. Pokud chtěl ustoupit, v podstatě by se Celii pokorně podvolil.

Ale zabránit mu, aby takhle vpadá