(***Silas***)

První tvář, kterou vidím, když vtrhnu do pečovatelského domu, patří Claře, noční sestře mého otce. Tváří se nanejvýš podrážděně. Otec musí mít dnes večer obzvlášť špatnou náladu. Slyším, jak si úlevně povzdechne, když k ní kráčím. Vím, že otcův stav se každým dnem zhoršuje. Štve mě, jak to všechno tím svým pitím sám odstartoval.

„Díky bohu, že jste tady,“ řekne Clara, když