Elariny rty se zvlnily do slabého úsměvu. „To je ale náhoda. Já dědičku Kingsleyových znám taky a znám docela dost lidí z rodiny Kingsleyových. Pro mě jsou Kingsleyovi stejně blízcí jako moje vlastní rodina.“

Po Elariných slovech v místnosti zavládlo ticho. V očích všech se mihl úžas. Její tón byl klidný, neochvějně vážný, bez sebemenšího náznaku žertu. Na okamžik nikdo nedokázal poznat, jestli lž