Noc byla temná jako inkoust. Světla u nich doma zhasla a úzkou škvírou mezi závěsy sahajícími od stropu až k podlaze se do pokoje měkce rozlévala rozptýlená světla města.

Elara ležela na posteli, stále úplně bdělá, když za sebou ucítila tíhu. Obklopila ji Sebastianova čistá, chladivá vůně, jak kolem ní zezadu ovinul paže.

„Nemůžeš spát?“

Neotočila se, jen tiše promluvila.

Když se předtím šla osprc