„Sebastiane...“ zamumlala Elara a pak sebou trhla a probudila se.

Otevřela oči a uvědomila si, že se nějak přesunula z pohovky do postele – ale vůbec si nepamatovala, jak se tam dostala.

Mírně pootevřenými závěsy proklouzl tenký proužek slunečního svitu a teplý paprsek jí dopadl přes čelo. Jemné ranní světlo přinášelo chabý pocit klidu.

Při pohledu na hodiny zjistila, že je ještě před polednem – a