Přirozeně... ani tělo se už nehodlalo držet zpátky.

Elařiny tváře a uši zalila sytá červeň. Jednou přikývla, vlepila mu na rty jemný polibek a pak přikývla znovu, o něco důrazněji. Třpyt v jejích očích se změnil v ničím nechráněnou, intenzivní náklonnost, která se už neskrývala za žádné zábrany.

Ale...

"Tvoje zranění... ještě nejsou zahojená... rány by se mohly znovu otevřít –"

"Na tom nezáleží,"