Julianovy rysy tváře byly ostře řezané, tak výrazné, že i po dlouhém zírání člověk nemohl popřít, že je pohledný.

Ale pro Charlotte bude ta tvář navždy zatracená.

V autě zavládlo ticho. Julian nonšalantně pustil hudbu. Když slova přešla do refrénu, začal si pobrukovat.

Zpíval bezchybně, hlubokým, magnetickým hlasem – tak dobře, že by se vyrovnal i původnímu interpretovi.

Charlotte však po dlouhou