Po jeho slovech v místnosti zavládlo ticho.

Všichni se po sobě podívali, jako by jim náhle něco docvaklo. Pár lidí se podívalo na Willu a nebylo si jisto, jestli mají něco říct.

Po několika vteřinách někdo narychlo prolomil ticho. „Dobře, jasně! Děkujeme za ochotu, pane Kingsley!“

Willina tvář okamžitě zrudla.

„Calebe – ne, pane Kingsley. Tak to není. Nikdo mě nežádal, abych kávu donesla. Já sama