Dominic ze sebe chvatně vysoukal další slova, zapomínaje na hrdost, každé slovo procedil skrz zatnuté zuby, jako by mu bylo vyrváno přímo z duše.

„Elaro, já vím, že teď neznamenám nic... ale konečně jsem pochopil, co k tobě cítím! Bez tebe nemůžu dál žít! Prosím... nechovej se ke mně takhle. Odpusť mi to, jen tentokrát, ano?“

Nebylo to tak, že by Elara chtěla, aby přestal – tentokrát to byl Sebast