ADELINE

„Chci mu tu pozvánku dát osobně. Možná by mohl vzít svou skutečnou přítelkyni jako doprovod.“

Aha.

To slovo mi uvízne v krku a ta úzkost na hrudi mi konečně začne dávat smysl.

Samozřejmě.

Samozřejmě že sem nepřišel kvůli mně.

Tak moc jsem toužila po útěše a alespoň zdání náklonnosti, že jsem…

Bože, připadám si hloupě, že jsem vůbec uvažovala, že jsem vůbec doufala – v tu krátkou, prchavou