ADELINE

Po tom všem křiku jsem si docela jistá, že Reid a já jsme děsivější než cokoli uvnitř toho strašidelného domu.

Vypotácíme se ven a mezi záchvaty smíchu lapáme po dechu. Srdce mi pořád buší a přísahám, že stále cítím tu strašidelnou ruku, která mě popadla za kotník.

Reid si projede rukou rozcuchané vlasy a zavrtí hlavou. „To bylo směšné.“

Ušklíbnu se a dloubnu do něj. „Říká ten, co málem ud