KATYA

PŘED JEDNÍM ROKEM

Jdu chodbou a pátrám po panu Donovanovi – svém šéfovi, který má zjevně potěšení z toho, že komolí moje příjmení.

Je to Volkova.

Ne Volkov.

Díky za nic, tati. To je asi jediná věc, kterou mi dal – příjmení, které lidé neumí správně vyslovit.

Zrovna když se chystám zahnout za roh, někdo mě vtáhne do otevřených dveří.

Skoro vykřiknu – dokud ho neuvidím.

Ty šedomodré oči. Ten p