REID

Je bolestné přiznat, že moje omáčka zůstala nesnědená.

Po pár dalších minutách s Adelinými rty přitisknutými na mých jsem zjistil, že její chuť nebyla na jídlo.

Ne že bych si stěžoval – ó ne, to vůbec. Ve skutečnosti je myšlenka na její rty na mých to jediné, co brání mé kyselé náladě, aby se ještě zhoršila.

Ale pak, právě když jsem si myslel, že bychom konečně mohli mít klid, vzduchem zazní