ADELINE

Večer přichází rychleji, než jsem čekala, a kupodivu – já se vlastně bavím. Dokonce víc než bavím. Usmívám se. Směju se. A ani nemusím nic předstírat.

V jednu chvíli mě Reid přesvědčil, že pěší prohlídka je geniální nápad. A – k mému vzteku – měl pravdu.

„Ta scenérie je tu neskutečná,“ šeptám a očima nasávám zlatavou oblohu, dlážděnou cestu a způsob, jakým světlo dopadá na budovy. Neříkám