BROOKS

Založené ruce, záda opřená o zeď, čekám.

ten parchant si dává na čas. Každá vteřina, která uplyne, mi drásá nervy a napíná je k prasknutí. Když dveře apartmá konečně zavržou, Cade se vypotáčí ven, jako by někam strašně spěchal – přes obě ramena sportovní tašky, hlavu sklopenou, vyhýbá se světu.

Hned mě nevidí. Zápasí s dveřmi, jako by mu dělaly naschvály. Když si mě konečně všimne, celé těl