REID

Zmlknu. Jediný zvuk v autě je tiché hučení silnice pod námi a rádio hrající tak potichu, že se text nedá rozeznat.

„Umí to dobře předstírat,“ řeknu nakonec. „Vždycky uměla.“

Adelinin hlas je sotva slyšitelný šepot. „Takže těch čtrnáct dní, co jsem o tobě neslyšela...?“

Nedokončí to. Nemusí. Ale oči má podezřele skleněné.

Ušetřím ji námahy. „Byl to jeden z těch špatných týdnů. Si má teď víc tě