KATYA

Trvá přesně tři vteřiny, než mě Světlana zaregistruje. Líně si mě změří a na tváři se jí rozlije úšklebek. Grant sebou trhne, jako by dostal ránu paralyzérem, a začne se horečně zakrývat – i když už viděl všechno, co z paměti nikdy nevymažu.

Jen zírám. Bez výrazu. Otupělá.

Pak pomalu vycouvám z pokoje a zavřu dveře se stejnou opatrností, s jakou by člověk zavíral klec s divokou šelmou.

Chvíl