ADELINE

Znovu se usměje, tím svým šíleným úsměvem, který mu nikdy nedojde až do očí, pokud není se mnou. „To je dobře. Protože pro tebe něco mám. Není to Gideonova mrtvola – na té ještě pracuju –, ale myslím, že se ti to bude líbit.“

Než se stihnu na cokoli zeptat, chytne mě za ruku a vytáhne z koupelny. Jdu za ním, ručník pořád křečovitě svírám, napůl zapařená a napůl omráčená, jak vcházíme do je