Prudce se otočím.

Je zabalená v ručníku, další má namotaný na vlasech a její oči —

Panebože, v jejích očích není ani stopa po té dívce, kterou znám.

Jsou unavené. Odtažité.

„Já —“ začnu, ale slova nepřicházejí.

Vejde dál do pokoje a ani se nesnaží skrývat vztek ve tváři. „Vážně, Ade? Teď už mi prohledáváš i věci?“

Pomalu ty letáky položím. „Já nechtěla… nebylo to v plánu —“

„Ale bylo.“ Její hlas j