ADELINE

Reid mě sleduje, jak vcházím do Kaťova domu, jako by posílal dítě na internát. Jako by byl pořád napůl připravený to otočit a unést mě zpátky.

Po tom tajném baru jsme si ještě dali zmrzlinu, ale pak už bylo najednou pozdě — a on má zítra trénink — takže jsem ho prakticky donutila, aby mě odvezl domů. Celou cestu využíval každou záminku, aby mi připomněl, že mám náhradní klíč od jeho bytu.