KATYA

Vteřinu poté, co za námi zaklapnou dveře mého bytu, jsem na ně přiražená. Jeho ústa na mých, jedna silná ruka opřená o dřevo vedle mé hlavy, druhá v mém pase, jako by na tohle čekala celá léta. Do polibku zalapám po dechu, napůl se směju, napůl jsem hladová a tahám ho za klopy saka, jako bych si ho chtěla vtáhnout do sebe.

Bože, konečně.

Vzduch mezi námi nebyl v poslední době nic než škádlen