XAVIAN

Celestia zalapala po dechu a na místnost padlo napjaté ticho. Elowenina otázka visela ve vzduchu.

Bylo působivé, s jakou odvahou to vyslovila, otázka, která se mi už také honila hlavou. Možná tu nevinnost začínala ztrácet.

To se mi líbilo.

„Nic. Neudělal jsem nic,“ řekl tiše, ale navzdory svým slovům se hluboce zamračil, když rychlým krokem přešel k oknu a zahleděl se do dálky.

Tohle nebyla