XAVIAN

Vešel jsem do královy pracovny a snažil se ze všech sil zachovat tvář bez emocí. Žhnoucí vztek, odpor a nenávist bublající pod povrchem mé kůže sílily každým okamžikem.

Nemohl jsem dostat z hlavy její obraz v té tenké bílé košili, jak tam stojí v mrazu s obavami a strachem v těch svých šedých očích… Nenáviděl jsem to, nenáviděl jsem, že jsem ji opustil, když jsem viděl, jak se mi před očima