ELOWEN.

Uplynuly čtyři dny od chvíle, kdy jsme se odvážili do Naranických písků. Hustota stromů a vlhkost byly dusivé, a co hůř, nebyla tu žádná voda, nic k pití, to, co jsme nesli, už skoro došlo, ale přesto jsme pokračovali.

Xavian byl zraněný, ale i tak se mnohem víc zajímal o mě.

Bohyně, to bolelo.

Nechápala jsem, co přesně jsme, ale rozhodla jsem se, že nemá smysl nás nějak nálepkovat. Nějaký