Stanicí se šířila omamná vůně kuřete a macesových knedlíčků. Ve chvíli, kdy Douggie vstoupil do Gininy kanceláře, už se jí sbíhaly sliny. Nenáviděla toho bastarda. Znal její slabiny a věděl, jak ji přimět, aby souhlasila téměř s čímkoli.

„Dobré ráno,“ zahřímal Douggie.

„Jdi do háje,“ zavrčela, ale očima nespouštěla z plastové misky v jeho rukou.

„A to jsem přišel s nabídkou míru,“ usmál se široce.