Stáří by mělo plát a v podvečer vřít;

zuřit, zuřit, když světlo se začíná tmít.

– Dylan Thomas*

Nash seděl v nepohodlném křesle, o kterém ho v nemocnici ujišťovali, že je polohovací. Po noci, kterou v něm strávil, si myslel, že označení „středověký mučicí nástroj“ je mnohem přesnější. Vstal a protáhl si záda; slyšel, jak mu v nich při každém pohybu lupe a křupe.

Podíval se na svou ženu a usmál se.