Po návratu od Thorneových jsem seděla v pokoji. Potřebovala jsem čas se uklidnit a přemýšlet.

Thorneovi se chtěli pohnout dál, a já také. Všechny nás objali a když bylo po všem, zavolali si mě a Zana stranou.

Řekli Zanovi, že ho nenávidí a že ho neviní z Blairina chorobného chování.

Pak se podívali na mě. Paní Thorneová mě vzala za ruku svými jemnými, dospělými dlaněmi, pan Thorne se na mě podíval