Dívala se na mě divoce, jako by mi dokázala číst myšlenky, když se jí tvář zkřivila do zlověstného úsměvu, ze kterého mě polil děs.

„A co bychom od tebe asi tak mohli chtít?“ zeptal se jí Griffin,

„Jsem si jistá, že Elara ví, o čem mluvím,“ řekla Luna Corrine a věnovala mi vševědoucí úsměv.

„Víš to?“ zvedl Ryker obočí a podíval se na mě.

„To je mezi mnou a Lunou Corrine. Můžete nás, prosím, nechat