Čas v nemocnici dál plynul v podivných skocích. Zpočátku to bylo pomalé, jediným vodítkem, že vůbec ubíhá, bylo, když přišla zdravotní sestra zkontrolovat mé životní funkce.

„Proč jsem tady?“ zeptala jsem se jí.

„Pozřela jste velké množství jedu, popravdě ani nevím, jak jste vůbec ještě naživu, ale teď už jste v pořádku, většina jedu už byla z vašeho těla vyplavena, takže jediné, co zbývá, je abys