Byla to Sien.

„Sien, můžeš mě nechat na pokoji?“ křikla jsem přes dveře, i když jsem moc dobře věděla, že je to ona. Jen Sien byla dost odvážná na to, aby tak nevybíravě bušila na dveře mojí kabinky.

Zřejmě jí došlo, že se něco děje, a přišla mě zkontrolovat.

Jak kavalírské, pomyslela jsem si sarkasticky.

Jak milé mít lidi, kterým na mně prostě záleží – v duchu mi to znělo jízlivě, a možná proto,