„Možná by ses na to měla posadit, Sien,“ řekla jsem jí, když se chystala k odchodu a netrpělivě na mě hleděla. Nakonec se ale uvolnila v sedadle, pustila Gavinovu ruku a upřeně se na mě zadívala v očekávání toho, co vypustím z úst.

„Doufám, že to bude stát za to,“ pronesla Sien, když si sedala a bedlivě mě sledovala.

„Dobrá, tak zaprvé ti dlužím svou nejupřímnější omluvu, Sien. Za všechno, co jsem