„Musím si vyzvednout auto u restaurace, můžeš pohlídat Sien a počkat tu na mě, než se vrátím?“ zeptal se mě.

„Jasně, samozřejmě,“ souhlasila jsem a vykročila, abych Sien chytila za ruku.

Sien se na mou ruku podívala zmateně, zjevně moc nechápala, co se děje. Bylo vidět, že je pořád v mrákotách.

Zaklesla jsem se do ní, abych ji podepřela. Naštvanou Sien člověk zvládl, ale opilou ne. Ta byla schopná