„Nejsi vůbec stabilní, Sien,“ zopakovala jsem a ona si tentokrát jen odfrkla.

Překvapeně jsem na ni zírala a říkala si, čemu se sakra směje.

„Proč si odfrkuješ? Je na tom, co říkám, něco k smíchu?“ zeptala jsem se a cítila se velmi uražená.

„Ne, v hlavě mi pořád zní jen to, jak obrovský jsi pokrytec,“ řekla mi jedovatě. Na tváři měla zase ten svůj zamračený výraz a dívala se na mě s odporem. Napos