POHLED CECILIE

Zaslechla jsem nové kroky, které za mnou scházely dolů.

Proč nějak působily tak zlověstně?

Jako by se na mě šel podívat někdo nebo něco zlého?

Uslyšela jsem chrastění klíčů, dveře se konečně otevřely a vstoupil někdo, koho jsem nečekala.

Byl to Giles.

„Ahoj, Cecilie,“ pozdravil mě s malým, příjemným úsměvem.

„Co tady děláš? To je můj únos nějaká skupinová aktivita?“ zeptala jsem se