POHLED CECILIE

„Proč vypadáš tak překvapeně?“ zeptala jsem se Rykera. On se jen ušklíbl, zakroutil hlavou a přešel blíž ke mně.

„Protože z našeho včerejšího rozhovoru jsem nabyl dojmu, že nikam nejedeš,“ řekl Ryker, vzal si kartáček a nanesl na něj pastu.

„Jo, a já změnila názor,“ řekla jsem mu a pokrčila rameny.

„Měl jsi pravdu, Rykere. Už se za tebe nechci schovávat ani se stydět. Chci stát po t