Zane měl pocit, že dostal malý infarkt, když v telefonu uslyšel Elařin hlas. Zněla tak klidně a její hlas byl přesně takový, jak si ho pamatoval.

„Elaro?“ vydechl Zane její jméno v nevíře a slyšeli, jak se lehce uchechtla. Ten zvuk mu umožnil představit si, jak se jí v očích šibalsky zajiskřilo.

Na druhé straně Kaelen strnul, nehybně zíral na telefon, zatímco Jaxovi klesla čelist.

„Jak se máš?“ ze