Když druhý den Elara otevřela oči, zírala do stropu, ale v tu chvíli na nic konkrétního nemyslela, protože se chtěla vyhnout svým emocím. Hořkost v ní stále přetrvávala a ona si nechtěla ubližovat negativními myšlenkami a tím poškozovat své dítě.

Přesto Elara nevěděla, co má teď dělat, její mysl byla prázdná, necítila ani potřebu nic jíst. Během těhotenství bývala zvyklá jíst hodně, ale zdálo se,