Zane si hluboce povzdechl, když slyšel Elařin návrh, protože už nevěděl, co s tím má dělat. Upřeně se na ženu před sebou díval.

„Prosím, ulehči mi to. Prostě si ho vezmi. Je to přece tvůj oblíbený prsten, nemusíš přemýšlet o ničem jiném. Je to jen prsten.“ Zane k ní přisunul malou krabičku a dodal: „Když se ti nebude líbit, můžeš ho zase prodat.“ Nonšalantně pokrčil rameny. „Zase ti s tím pomůžu.“