Byla jsem zamčená v Kieranově ložnici už dobrých dvanáct hodin. Někdo mi přinesl oběd, ale nemohla jsem ho jíst. Pokoj byl příliš vysoko, než abych mohla vyskočit, a dveře byly příliš pevné na to, abych je vyrazila. Málem jsem v pokoji vychodila důlek, než jsem se konečně zhroutila na postel. Mou jedinou šancí bylo, až někdo přijde s jídlem, a tušila jsem, že to bude Kieran s večeří. Dokázala bych