„Co sis myslela? Měla jsi uhnout!“

Táta ze mě odkopl bezvládné tělo vlka a Ryker mi pomohl vstát.

„Nějak mi to nemyslelo, Rykere.“

Sevřel mě v náručí, nehledě na mou zakrvácenou uniformu.

„To je dobré, už je po všem,“ říkal konejšivě.

„Rykere… to byl můj vlk. Je mrtvý.“

„Cože? Jak je to možné?“ dožadoval se vysvětlení.

Podívala jsem se na tátu. Vytáhl čepel z břicha zvířete a pokrčil rameny.

„Oddě