Co tím myslela a jak věděla, jak se jmenuji?

„No tak, pojďme, jdeme pozdě.“ Zaslechla jsem Finnianův netrpělivý hlas, jak mě tahal za ruku a nutil mě odvrátit zrak od směru, kterým stará žena odešla.

„Hm?“ hlesla jsem a podívala se na Finniana, stále ztracená v myšlenkách.

„Pojďme,“ řekl a slovům té staré ženy nevěnoval žádnou pozornost. Hlavu měl plnou toho, že jeho přátelé jsou doma sami. Hlasit