Kam mě to k čertu vede?

Netušila jsem, kam mě bere, ale dál jsem se zdvořile usmívala na bohy a bohyně, kteří se na nás podívali. Uvnitř jsem byla pekelně nervózní, ale nedala jsem to na sobě znát. Jeho ruka byla stále v mém pase a držela mě přitisknutou k jeho boku. Spolkla jsem knedlík v hrdle.

„Kam mě vedeš?“ zeptala jsem se tlumeným hlasem, když jsme byli kousek dál od ostatních.

„Takže teď si