Konečně si všiml mé přítomnosti.

Když zjistil, že tu stojím, zatvářil se vyděšeně, ale pak mu zrak pomalu sklouzl k Aurelii. Kdo to ležel na posteli v bezvědomí? Oči se mu rozšířily ještě víc a ten ustrašený výraz dočista rozplynul. Když se znovu střetl s mýma zlatavýma očima, byla v těch jeho jen zuřivost. Vypadal rozzuřeně. Zachvělo se mu chřípí a výhrůžným krokem vyrazil ke mně.

„Co jsi uděla