„Co tady děláš?“

Srdce mi v hrudním koši hlasitě bušilo. Jeho otázka mi s ozvěnou dunění srdce zněla v uších. Jeho nefritově zelené oči klouzaly po mé tváři. Svýma pronikavýma očima v mé tváři četl. Viděla jsem, že věnuje pozornost i sebemenší změně mého výrazu, a to mě děsilo ještě víc. Prostě nevím, co mu mám říct. Co když prohlédne mou lež? Pokud na mě začne mít podezření, náš plán bude zničen.