Tak proč na něj stále čekám?

Stále jsem zírala do tmy. Moje víčka s každou další sekundou těžkla. Vyčerpání nade mnou zvítězilo a já nakonec usnula. Celé mé tělo se pomalu uvolňovalo čím dál víc, jako bych byla omámená vzduchem, který dýchám. Nevím kdy, ale ucítila jsem, jak mi prsty přejíždějí po tváři. Snažila jsem se otevřít oči a podívat se, kdo to je, ale nešlo to. Zkusila jsem to znovu, ale