Elara

„C-cože?“ vykoktala Teresa zmateně a obočí jí vyletělo nahoru, jako by ji moje otázka zaskočila. Já se ale třásla, vyděšená z toho, co se před chvílí stalo.

Ten hlas — ta přítomnost… přísahala bych, že se mi to nezdálo. Bylo to skutečné. Pořád jsem v uchu slyšela ten odporný smích. A soudě podle Abbyina výrazu předtím, nemyslím si, že by to slyšela ona.

Ale já ano. A nebyl to jen hlas.