144 | Polib mě, jako bys to myslela vážně, Elaro.

Pohled Sorena

Buch. Buch. Buch.

Srdce mi bušilo prudce a rychle, zatímco jsem zíral na ženu před sebou. Na její zrudlou tvář. Na její plachý výraz. Na to, jak mi seděla na klíně a vyhýbala se mému pohledu, když pronášela ta slova:

„Já… vyhrála jsem, Alfo Sorene.“

Nikdo nemluvil. Nikdy nepadlo jediné slovo. Šok v místnosti byl hmatatelný, těžký. I