PRESTON.

Následoval jsem Treye a ani jsem pořádně nevnímal cestu, kterou se vydal. Prostě jsem ho následoval, jako by moje tělo bylo na automatiku, zatímco moje mysl stále letěla zpět k Aubrey.

Měl jsem tolik výčitek, ale na žádné z nich už nezáleží.

Trpěl jsem, ale nebylo to nic ve srovnání s bolestí, kterou musela teď cítit Aubrey. Možná bych ji měl prostě nechat jít. Možná jí bude líp s Laws